Nejslavnější výrobce automobilů před 70 lety zažil svou premiéru, světu se představilo Ferrari 125 S
Josef Jarkovský vydáno:14. 05 2017 Od svého vzniku toho slavná značka již hodně zažila, ale málokdo by tehdy čekal, že dojde až k takovému úspěchu. Vývoj Ferrari 125 S přitom začal ještě na čistém listu papíru a trval dlouhé dva roky. 11. května 1947 jej italský rodák Enzo Ferrari poprvé uvedl na závodišti v Piacenze.
Enzo Ferrari už v třicátých letech devatenáctého století působil jako manažer stáje Alfa Romeo, na jejichž rudých vozech jsme vůbec poprvé mohli vidět dnes již tak známý symbol vzpínajícího se černého koně na žlutém pozadí. Auta byla konstruována z dílů, které dodávala sama automobilka a v letech 1929 brázdila po závodištích pod názvem Scuderia Ferrari.
První průlom přišel v roce 1936, když se Vittorio Jano a Gioacchino Colombo rozhodli konstruovat přímo pod Ferrari. O Enzovi se říkalo, že to byl blázen do aut. Miloval vše, co bylo spojeno se závodením a i on sám se kdysi pokoušel prosadit jako závodník.Když ale přesedlal na vedoucího tovární divize, začal sklízet mnohem větší úspěch. Premiéra značky pod jeho jménem tak mohla přijít o něco dříve, ale právě smlouva s Alfou Romeo mu bránila učinit tento krok. A jelikož zmiňovaná smlouva měla platnost celé čtyři roky, proto Enzo nejprve založil společnost Auto Avio Construzioni.
Pod Avio Construzioni vyslal do světa dva exempláře, které v sobě ukrývaly řadové osmiválce. Oba tyto vozy Tipo 815 se prosadily na automobilovém vytrvalostním silničním závodišti Mille Miglia a jeden vůz dokonce řídil pozdější dvojnásobný mistr světa F1 Enrico Nardi.
Svůj první vůz pod jeho značkou představil až v roce 1947 a byl to právě typ 125 S, jehož podklady připravil na prostý kus čistého papíru. Po dvou letech ustavičné práce spatřil světlo světa vůz, pod jehož kapotou se schovával pro Ferrari klasický vidlicový dvanáctiválec.
Testovací jízdu zažil 12. března 1947, kdy auto řídil sám výrobce Enzo Ferrari. Svou oficiální premiéru vůz ale zažil až o dva měsíce později, a to na okruhu v Piacenze. Jeho řidič Franco Cortese sice na trati vynikal v závodu vedl, ale kvůli závadě motoru, ze kterého se silně kouřilo, musel ze závodu předčasně odstoupit.
O devět dní později při Velké ceně Říma proběhla druhá premiéra vozu, tentokrát už ale úspěšná. Na trati Circuito delle Terme di Caracalla Ferrario zvítězilo, když v závodu na 137 kilometrů jelo průměrnou rychlostí 88,5 km/h. To motivovalo výrobce k sestavení druhého (sesterského) vozu, čistě pro závodní účely, Corsa.
Ferrari 125 S během svého působení získalo celkem šest triumfů a je vůbec prvním z velké řady úspěšné generace v dnešní době.
Foto: Ferrari
